Nekonečný přejezd Maroka

Po nekonečné cestě autem přes půl Evropy jsme dorazili do Algerciasu. Bezmála 3 000 km jsme díky Pavlovým zkušenostem zvládli za dva dny. Představa, že ho a volantem vystřídáme, mu nedovolila spát. Jak už víme od Ládi Vodičky, řidič, ten tvrdej chleba má. Díky Pavle!

 

Auto jsme nechali zaparkované v kempu kousek od Algerciasu, nabalili motorky a hned ráno vyrazili do přístavu.Po menších peripetiích s jízdenkami jsme si na trajekt museli chvíli počkat. Naštěstí bylo i na Španělsko nadprůměrné teplo a krásně svítilo sluníčko. Čekání jsme si zkrátili telefonáty domů. Byla to poslední možnost využití levného roamingu. Do Maroka jsme se dostali až pozdě odpoledne, ale i tak jsme se snažili dojet co nejdál. Pozdě večer jsme se ubytovali v hotelu kousek před Rabatem. Na oko docela pěkný, ale první dojem klamal. Na fotkách nebude poznat puch, který byl cítit všude kolem. Nevíme, jestli vedle hotelu stála kafilérie, nebo je to standardní místní klima. Teplá voda tekla, slíbená snídaně proběhla taky, tak jsme nad tím mávli rukou. Druhý den v Maroku jsme strávili většinou na dálnici. V Marakéši jsme se stavili v Carrefouru nakoupit zásoby na večerní oslavu příchodu Nového roku. Asi jsme ještě nebyli dostatečně aklimatizovaní na zdejší poměry, když jsme se snažili v obchodě najít šampus... Sortiment jinak vypadal podobně jako u nás, jen ta ulička s alkoholem chyběla. Od naší poslední návštěvy Maroka to není tak dlouho, přesto nám hned nedošlo, že v Maroku koupíte alkohol jen ve speciálních obchodech.
Večer jsme po několika neúspěšných pokusech našli volný kemp kousek od Agadiru. Odměnou nám byl krásný výhled na oceán.
Stav počitadla kilometrů byl 870, teplota 25°C. Mysleli jsme si, že se posuneme dál a bude větší zima. Ani jeden předpoklad nevyšel. Silvestra jsme oslavili zaslouženým spánkem. Z Agadiru dál na jih už to nebylo po dálnici, a o to byl přesun pomalejší. Tímto tempem budeme v Mauritánii až za tři dny. V toto roční období to asi jinak nejde, dny jsou krátké i tady. Nejzajímavější z dnešního dne byly chcíplé ovce a osel volně tlející u cesty. Ten při teplotě bezmála 30°C přebil i absenci naší sprchy. Holt tady to mají jinak. Taky jsme projeli přes první policejní kontroly, které tu potkáte vždy při vjezdu a výjezdu z města.